čtvrtek 31. října 2013

Neil Gaiman - Oceán na konci uličky

Originální název: The Ocean at the End of the Lane
Počet stran: 184
Rok vydání: 2013 / originál 2013
Žánr: Strašidelná pohádka

Anotace:

Svoje dětství si pamatuji živě… Věděl jsem strašlivé věci. Ale věděl jsem, že se rodiče nesmí dozvědět, že o nich vím. Vyděsilo by je to.

Pro našeho vypravěče to všechno začalo před čtyřiceti lety, když byl sedmiletý chlapec. Tehdy ukradl podnájemník jeho rodičům auto a spáchal v něm sebevraždu, čímž probudil prastaré síly, které je lépe nechat na pokoji. Temné bytosti z míst za hranicemi reality se díky fatální chybě ocitly na svobodě, a když zlo proniklo až do chlapcovy rodiny, zjistil, že bude muset udělat všechno, co je v jeho silách, aby vůbec zůstal naživu. Jeho jedinou nadějí byly tři ženy, které žily na farmě na konci jejich uličky. Nejmladší z nich, Lettie, tvrdila, že jejich rybníček je oceán, přes který sem připluly za staré země. Její maminka říkala, že si to Lettie nepamatuje správně, protože to bylo dávno, a stará země se stejně potopila. A Lettiina babička tvrdila, že se mýlí obě, protože si starou zemi nemohou pamatovat. Taky říkala, že skutečná stará země se nepotopila, ale vybuchla.

Mé hodnocení:

Když jsem slyšela o této knize musela jsem si vyhledat nějaké informace. Anotace mě zaujala stejně jako obálka temnějšího rázu. Záhy jsem zjistila, že knihu napsal autor, jehož knižní předloha stála za tvorbou filmu Koralína a svět za tajemnými dveřmi. Koralínu mám ráda, tak proč si nepřečíst nějakou jeho tvorbu?
Věřte nebo ne, ale nepamatuji si jméno hlavního hrdiny. Pamatuji si, že byl oslovován jako zlatíčko, drahoušek nebo taky idiot, ale to že nedokážu hrdinu pojmenovat, neznamená, že jsem si ho neoblíbila. Knihomol každým coulem, hodně dobrodružství prožil prostřednictvím knih, ale to hlavní prožil s Lettii, která bydlela na konci uličky, kde byl oceán velikosti rybníčku. Bydlely zde tři ženy, které nepotřebovali muže, což se mi celkem líbilo. Muže potřebovali jen když chtěli syna. Myslím, že bych mezi ně zapadla.
Kniha byla takové oddechové čtení, strašidelná pohádka, byla jsem sem tam zmatena jako hlavní hrdina, který věděl co vidí, ale nedokázal to popsat. 
Doporučuji,na deštivé podzimní odpoledne je kniha jako dělaná. 

Citace:

Knihy byly stejně bezpečnější než ostatní lidi.

Byl jsem smutný, že jsem nevyhrál tisíc liber (Věděl jsem přesně, co bych si za ně koupil. Koupil bych si místo, kde bych mohl být sám, něco jako je Batmanova jeskyně s tajným vchodem.)

"To je ta potíž se živými tvory. Moc dlouho nevydrží. Jeden den je to kotě, další dospělá kočka. A pak jenom vzpomínka. A vzpomínky blednou a splývají dohromady..."

Vzpomínal jsem si jen, že Oceán vyrostla v kočku a že jsem ji roky miloval. Uvažoval jsem, co se s ní stalo, a pak jsem si pomyslel: To je jedno, že si už nedokážu vybavit podrobnosti: stala se ji smrt. Smrt je to, co se nakonec stane nám všem.



Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)