Rebecca James - Krásné zlo

Originální název: Beautiful Malice

Počet stran: 296

Rok vydání: 2010 / originál 2010

Žánr: thriller

Anotace:

Katherine je sedmnáct let, chodí na střední školu v Sydney a usilovně se snaží nevyčnívat. Nikoho nesmí ani napadnout, že si kdysi říkala Katie, měla spousty kamarádek, skvělého kluka a mladší sestru Rachel, nadanou klavíristku. Jenže ta je mrtvá – znásilnili ji a zavraždili. Katherine se zdá, že zapomenout na tuhle noční můru se jí snad nikdy nepodaří. Jenže pak se objeví Alice – krásná, bohatá, sebevědomá, sršící životem. A Katherine si vybere za kamarádku. Půjčují si šaty, svěřují nejtajnější myšlenky, stanou se nerozlučnými. Dokud se pod slupkou báječné přítelkyně nezačne objevovat jiná Alice, zlá, krutá a nevypočitatelná. Za jejím zájmem o Katherine je něco víc, a souvisí to se zavražděnou Rachel. Některá přátelství mohou být smrtelná…

Mé hodnocení:

Tuhle oddechovou knihu mi doporučila kamarádka. Čekala jsem čtení o puberťácích ze zbohatlých rodin, kteří řeší věci mně naprosto vzdálené.

Byla jsem příjemně překvapena když jsem zjistila, že kniha je trochu temnějšího rázu. Dlouho se mi nestalo, že by mě některý z hlavních hrdinů tak moc vytáčel a tak moc jsem si přála jeho smrt.

Hned na začátku knihy se dozvíme, že hlavní hrdinka nešla na pohřeb dívky jménem Alice. Takže vlastně hned na začátku se dozvíme, že nějaká Alice zemřela. Jakmile se objeví na scéně, tak čekáte kdy ten okamžik přijde. V polovině knihy se dozvíme, že je po smrti ještě někdo. 

V knize se prolíná budoucnost, minulost a přítomnost. Hlavní hrdince Katherine byla zavražděna sestra. Aby se vyhnula neustále smutnícím rodičům odstěhuje se k tetě, kde se skamarádí s Alice. Před všemi tají svoji minulost a začíná žít po boku své manipulátorské, věčně opilé a bezcitné Alice. Mimochodem Alice je ta osoba, která mi pila krev. Tip lidí jako je ona nesnáším a ona byla mnohem horší.

Takže vlastně čekáte jak a kdy přijde smrt tří lidí a to celkem o nervy. Autorka si s tím pohrála fakt mistrně a v několika momentech si řeknete: “Už. To je ta pasáž.” A ono nic.

Nakonec kniha dopadne v rámci možností dobře a pokud chcete nějaké oddechové a trochu temnější čtení v létě k vodě, tak tahle kniha je pro to jako dělaná.

Citace:

Vážně nechápu, proč bychom se měli v té pravdě rochnit, pořád a pořád se k tomu vracet, dloubat a pitvat a vyšetřovat, dokud nezačneme krvácet z očí a srdce nám nerozdrtí děs a nepředstavitelný smutek. Stejně se nic nezmění. Nic se nezmění.

"Když člověk nachytá rodiče při tomhle, tak proti své vůli dospěje, uvědomí si, že svět je jedno děsivé místo, nad kterým nemáš sebemenší kontrolu. A pokud i rodiče tak strašně trpí, pokud nemají na nic vliv, jaká naděje zbývá dětem?"

"Ben je milý asi jako vana plná slizkých ropuch."

"Přece nemůžeme zabít něco, co jsme spolu stvořili. Je to naše dítě. Naše. Kousek tebe a kousek mě."