Gillian Flynnová - Témné kouty

Série: -

Originální název: Dark Places

Počet stran: 448

Rok vydání: 2014 / originál 2009

Žánr: thriller, detektivka

Nakladatelství: Knižní Klub

Anotace:

Libby Dayové bylo sedm, když se její matka a dvě sestry staly oběťmi „satanistické vraždy“ v kansaském městečku Kinnakee. Libby přežila – a u soudu se proslavila svědectvím, že je zabil její patnáctiletý bratr Ben. O pětadvacet let později ji vyhledají členové neoficiálního spolku zaměřeného na notoricky známé zločiny. Doufají, že objeví důkazy svědčící o Benově nevině. Libby zase doufá, že na své tragické minulosti něco vydělá…

Mé hodnocení:

Gillian Flynnová mě opravdu překvapila, dlouhý čas jsem se jejím knihám vyhýbala i když jsou tak vychvalované. Na můj vkus jsou příliš drahé. Ke knize jsem se dostala náhodou, když jsem mamce řekla, aby mě na narozeniny zkusila překvapit, vůbec jsem netušila, že by vybrala zrovna tuhle knihu. A jsem za to moc ráda.

Kniha se mi moc líbila, styl autorky jsem si hned oblíbila a Libby mi hned sedla svou odtažitostí a komplikovanou povahou. Autorka píše poutavě a postupná odhalení případu čtenáři bere dech.

Libby je jako jediná co přežila, když se její bratr rozhodl vyvraždit celou rodinu. Po téměř 25 letech začne díky “Vražednému klubu”, pochybovat o své výpovědi proti bratrovi, kterou učinila v sedmi letech. Postupně se setkává s lidmi, kteří měli s případem nebo s její rodinou něco společného a odhaluje pravou tvář věcí dávno minulých. Libbyin otec Runner mi jako každý flákač nesedl a skoro jsem doufala, že Libby ztratí nervy a zabije ho, já bych to rozhodně udělala. 

Knihu doporučuji, je psaná z pohledu Libby, její matky Patty a jejího bratra Bena. Každý z nich má malé tajemství. Nejednou mě scény v knize šokovaly a doháněly skoro k vzteku, ale i přesto jsem hltala jedno slovo za druhým. Kniha se Flynnové rozhodně povedla a já si už objednala i opěvovanou Zmizelou, na kterou jsem vážně zvědavá. 

Citace:

Lyle Wirth vypadal jako sériový vrah. Což znamenalo, že jím pravděpodobně není. Kdyby jste rozsekávali štětky na kusy nebo požírali děvčata uprchlá z domova, snažili byste se vypadat normálně.

Kdyby "pokud" a "ale" byly oříšky a cukroví, měli bychom všichni náramně veselé Vánoce.

Rozmazávala prostě štětcem barvu sem a tam, až byl celý její papír hnědý, jako by se na něj vykálela.

"Víš, jak to vypadá?" zeptal se jí.

"Jako hovínka," odpověděla a rozesmála se.