pondělí 17. listopadu 2014

Terry Pratchett - Discworld: Equal Rites (Úžasná Zeměplocha: Čaroprávnost)

Název: originál Equal Rites, česky Čaroprávnost
Autor: Terry Pratchett
Rok vydání: originál 1987, česky 1994, moje vydání 2014
Počet stran: 240
Nakladatelství: Gollancz
Žánr: fantasy

Právě jsem dočetla v pořadí druhou knihu od Pratchetta a hned za čerstva naťukám recenzi. Mám neblahé tušení, že čas by mohl moje myšlenky poodnést a rozházet do různých zákoutí tohoto světa a já bych je pak jen těžko hledala a získávala zpět.

Bleskové zasvěcení do děje

Když se osmému synovi narodí osmý syn, má se dle pravidel Zeměplochy stát mágem. Mužským čarodějem. Když se narodí Esk a jakýsi zchátralý mág jí vrazí svoji hůl, zapomene si jaksi zkontrolovat, jestli je to vážně kluk. A on není. Problém. Naštěstí je u toho Bábi Zlopočasná a ta moc dobře ví, že žena nemůže být mág. Kdyby totiž byla mág, byla by to čarodějka. Už chápete ten problém? Vezme si Esk do cvičení a učí ji čarodějné magii. Jak rozpoznávat byliny, jak si vypůjčit hlavu zvířete a podobné vychytávky hodné ženské magii. Ta "nesprávná" v dívce však pořád číhá a tak Bábi nakonec nezbývá nic jiného než se s ní vydat do školy pro mágy (Unseen university). Čeká je spletitá cesta plná ztrát a nálezů, nepovedených kouzel a rozbitých košťat. Esk to nemá lehké, protože tenhle svět není připravený na malou dívenku s kouzelnou holí a schopnostmi mága. V jejich společném příběhu se objeví kouzelné hole vhozené do řeky, mágové bojící se vody, košťata létající těsně nad zemí a spousta čarodějných klepů a starých hadrů. Podaří se nakonec těm dvěma procpat do školy plné můžu nějakou ženu a udělat z ní mága nebo to není možné? Osud Esk si do rukou bere Bábi a kdo jiný by dokázal přesně to, co si umane, než ona?



Postřehy knihomola

Pratchett je buďto šílený génius nebo geniální šílenec. Již jsem od něj přečetla tohle září Soudné sestry (čímž jsem si teda trošku rozhodila pořadí té čarodějné ságy) a pak jsem zjistila, že bych dobrodružství Zeměplochy ráda prožívala v originále a pustila se do Equal Rites v angličtině.

Nevím, jestli je to o zvyku, náladě, jazyku nebo všem dohromady, ale tentokrát mi čtení šlo mnohem lépe. Netrvalo mi to tak dlouho, nebyla jsem tak zmatená a tolik jsem u toho vnitřně nenervila. Ano, vypadá to, že i ze mě se konečně stane Pratchettian. Miluji humor. To by měl asi každý čtenář. A ten britský má svá vlastní pravidla a odstíny. A Pratchett je rozhodně využívá. Je tu hra se slovy. Je tu situační komika. Jsou tu úžasné postavy, které vás prostě rozesmějí nebo vám alespoň vytvoří úsměv na tváři. A to na těch knihách od něj vážně obdivuju. A není to to jediné...

Postavy. Asi největším přínosem je samozřejmě Bábi Zlopočasná (Granny Weatherwax), ta je prostě bombastická, úžasná, skvělá a moc ráda bych s ní žila v její chaloupce s kozami a bylinkami. Alespoň jednou bych si s ní ráda popovídala nebo ji viděla, když se zrovna na někoho dívá a ten člověk je z ní naprosto vedle. Škoda, že k ní nemůžu jít do učení. Ač mám slabost spíše pro čarodějky typu mágů, i tahleta s koštětem by si mě získala raz dva. Esk ale taky rozhodně stála za to. Ač vlastně malá holčička, byla to povedená čarodějka.
Cílevědomá, s pohledem schopným pomalu zabít, tak trochu panovačná a přemýšlejíc mimo hranice běžných možností. Užívala jsem si chemii mezi nimi, hlavně to, že Bábi se možná na první pohled tváří jako velkej tvďák a ani nechtěla, aby byla Esk mág a přesto se za ní vydala takřka na konec světa a podnikla spoustu kroků, jen aby jí pomohla. Řekla bych, že tady vlastně zastávala roli její rodiny a jako zástupci se jí dařilo velmi dobře. Pratchett ženské postavy umí. Že by on měl ty ženy rád?! Samozřejmě tu byli i chlapi. Bratři Esk. Mágové. Většinou tak trochu obstarožní protivnáci, ale i oni dokázali pobavit s těmi svými neustálými argumenty o tom, jak něco nemůže být jenom proto, že to ještě nebylo. (Ale vždyť i my se rodíme jen jednou!)

Zeměplocha je kouzelná a já jsem moc ráda, že to začínám vidět. Všechna ta zákoutí. Nová pravidla. Zákony a jejich porušování. Ten (ne)řád. Magie. Želva. Líbí se mi, že třeba knihou s čarodějkami poznám jen malý střípek země a pokud budu chtít odhalit jinou část Zeměplochy, jednoduše sáhnu po knize z jiné části. Úžasné. Konečně někdo, kdo vytvořil fantasy svět a vzdal mu pořádný hold tím, že nám neukáže jen maličký kousíček, ale rovnou nás provede křížem krážem a ještě nás občas vhodí do stínů a všech možných koutů. Kupodivu mě neděsí počet knih, které Zeměplocha čítá. Těším se na ně.

Cítím se poctěna, že jsem knihu mohla číst v angličtině. Pokud umíte anglicky, neváhejte a přečtěte si ji v originále. Vážně to za to stojí. Čaroprávnost bych doporučila všem těm, co Pratchetta zatím přehlíželi jako já i těm, co ho milují a měli by se ke knize vrátit. Pro ty, co milují ztřeštěné fantasy, je tenhle kousek na míru šitý. A i kdyby vás fantasy nijak zvlášť netankovalo, sáhněte po knize už jen pro její absurdní humor a jedinečnost. Vážně to stojí za to. Takže děkuju, pane Pratchette, zase načtenou.






Granny held it up to the candlelight and considered it critically. It was a good letter. She had got "diuerse" out of the Almanack, which she read every night. It was always predicting "diuerse plagues" and "diuerse ill-fortune". Granny wasn't entirely sure what it meant, but it was a damn good word all the same.

Esk glared down defiantly. Granny glared up sternly. Their wills clanged like cymbals and the air between them thickened. But Granny had spent a lifetime bending recalcitrant creatures to her bidding and, while Esk was a surprisingly strong opponent, it was obvious that she would give in before the end of the paragraph.

Bits of gnolls hung from the nearby rocks, giving them a sort of jolly, festive air.

Simon did everything inexpertly. He was really good at it.

For the first time in her life Granny wondered whether there might be something important in all these books people were setting such store by these days, although she was opposed to books on strict moral grounds, since she had heard that many of them were written by dead people and therefore it stood to reason reading them would be as bad as necromancy. Among the many things in the infinitely varied universe with which Granny did not hold was talking to dead people, who by all accounts had enough troubles at their own.

In short, Granny was even wondering about the possibility of acquiring slightly larger premises with a bit of garden and sending for her goats. The smell might be a problem, but the goats would just have to put up with it.

Žádné komentáře:

Okomentovat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)