Andrew Pyper - Zloděj příběhů

Série: -

Originální název: The Killing Circle

Počet stran: 330

Rok mého vydání: 2014 / originál 2008

Žánr: thriller, detektivka

Nakladatelství: Jota

Anotace:

Napínavý román s detektivní zápletkou a překvapujícím rozuzlením. Patrick Rush, novinář ze známého celostátního deníku National Star, chová od dětství ambice stát se spisovatelem. Běžné životní starosti mu nedovolují, aby se této své touze věnoval naplno. Poté, co ovdoví, zůstává sám s malým milovaným synem, který pro něj znamená všechno. Jednoho dne náhodou narazí na inzerát propagující kroužek tvůrčího psaní a rozhodne se, že to zkusí. Pokusy jeho kolegů v kroužku se nesou vesměs v hororovém ladění. Jenže literární žánr se brzy začíná mísit se skutečností. Dochází k vraždám, které se podobají tomu, co v kroužku ze své práce předčítala jedna z účastnic. Navíc Patrickovi někdo unese synka. Autor ke svému záměru využívá přechodů mezi světem snů, světem literatury a světem reálným. Čtenáře vede tam, kam potřebuje, aby celek vyzněl dokonale dramaticky. Poskytuje řadu stop, jejichž počet se ale až do konečného vyvrcholení nezužuje...

Mé hodnocení:

Před malou chvílí jsem dočetla knihu, která se hodí ke každému ročnímu období a stejně Vám z ní bude běhat mráz po zádech.

Kniha začíná naprosto neočekávaně. Syn s otcem jedou na představení do autokina, žádný pomalý úvod… Syna, který se jmenuje Sam, někdo unese zatím co otec, Patrick, kupuje občerstvení. Otec ví kdo za únosem je, ale my se to dozvíme až skoro na konci knihy.

Další kapitola se vrací o 4 roky zpátky, Samovi jsou pouhé čtyři roky a vychovává ho jen otec, který se živí novinařinou a tím, že sleduje televizi a kritizuje přihlouplé pořady. Sní o tom, že napíše knihu a ač mu zemřela žena a sám vychovává malého syna, myslí si, že na knihu inspirovanou jeho životem to není dost. Jednou narazí na inzerát kurzu tvůrčího psaní, který vede, málo známý spisovatel Conrad White. Ze zvědavosti přijde na první hodinu a se zvědavostí chodí i na ty další.

Hned první hodinu dostane všech sedm účastníků za úkol donést na další hodinu úryvek z románů, na kterých pracují. Setkáme se se spoustou příběhů, které nepřímo popisují osobní životy jejich autorů. Zvláštní zamlklá dívka všechny učaruje svými děsivými zápisky z deníků, které jsou, jak sama tvrdí, částečná pravda. Popisuje stín může, který ji jako dítě sleduje a kterého nazývá Sandman a najednou se zdá, že jeho stín sleduje všechny z takzvaného “Kensingtonského kroužku”. 

Shodou okolností v té době dochází v sousedství k děsivým únosům a zrůdným vraždám. Oběti spolu zdánlivě nemají nic společného, ale zdání může klamat.   

S poslední hodinou kurzu se za všemi zavřou dveře a nikdo se už po dlouhé čtyři roky znovu nesejde. Po čtyřech letech Patrick vydá svoji první knihu, která se podobá mrazivému vyprávění Angely. Možná kdyby Patrick knihu nenapsal nikdy by zlo nevypustil na povrch a vrah, známý jako Sandman by nezačal sledovat účastníky kurzu a jednoho po druhém je vraždit. Opravdu příběh dokáže oživit zlo nebo si to Patrick jen namlouvá a zlo páchá skutečná osoba?

Kniha se mi hrozně líbila, takové typy knih i filmů mám ráda. Děsivé, mrazivé a nikdy neodhadnete, kde se objeví ten temný stín Sandmana. Možná právě stojí u vašeho okna a vybírá si další oběť…

Citace:

Pohlédne na mě stejným způsobem, jako když jsem přišel večer před několika dny do jeho pokoje a přistihl ho, jak vystřeluje prakem četu plastových mariňáků, pěkně jednoho vojáčka po druhém, na střechu sousedova domu. "Jsem terorista," odpověděl tehdy na otázku, co to provádí. 

Je to proto, že jsme oba čtenáři. Ne nutně vášniví, ale povahou. Pozorovatelé. Kritici. Interpreti. Čtenáři knih (aktuálně poslední, zuřivý Philip Roth v mém případě a Robinson Crusoe předčítaný v úryvcích před spaním v případě Sama). Ale také komiksů, cestovních katalogů, sprejovaných nápisů na záchodech, návodů ke spotřebičům, receptů na krabici cereálií. Na materiálu nezáleží. Čtení je pro nás způsobem, jak si přeložit svět do jazyka, jemuž alespoň částečně rozumíme.

"Na čtení se mi líbí," pokračuje, "způsob, jakým se z vás můžou stát jiní lidé. Jak můžete dělat různé věci. Něco, co byste nikdy sami neudělali. Jste v tom dost dobří, jako by to už ani nebyly vaše představy."