Autor: Jussi Adler-Olsen
Rok vydání: originál 2007, česky 2012
Počet stran: 405
Nakladatelství: Host
Žánr: krimi
Severské detektivky mám obecně moc ráda, ale mám své oblíbence a těch se držím, takže poslední dobou velmi málo dávám šanci novým tvářím. Nebo alespoň v mých očích novým. Tentokrát se to ovšem vyplatilo.
Carl Morck je protivný policajt, se kterým nikdo nechce pracovat. Ale nedá se tomu moc divit, při jednom případu umřel jeho parťák a druhý skončil v nemocnici a už nikdy nebude chodit nebo se o sebe starat sám. To naštve každého. Aby se ho vedení zbavilo, nakonec rádi kývnou na založení nového oddělení, které bude řešit odložené případy - Oddělení Q. A Carla šoupnou dolů do sklepa s počítačem a arabským pomocníkem Asadem. Ti dva spolu začnou řešit případ nezvěstné političky Merete Lynggaardové. Je možné, aby ještě byla naživu? A proč by ji vlastně někdo zabíjel? Má to co do činění s jejím postiženým bratrem? Nebo nehodou, kterou měla jako malá dívka a při které umřeli její rodiče? Před Carlem se najednou otvírají mnohé možnosti a naskakují nové informace, takže i po těch letech má šanci případ vyřešit. A třeba tak i zachránit onu zmizelou a všemi na smrt odsouzenou Merete... Moc času ovšem nemá.
Moc jsem si od knihy neslibovala. Což často bývá tou lepší verzí, protože mě může jedině pozitivně překvapit nebo dokázat, že jsem měla pravdu. A Žena v kleci byla naštěstí tím prvním případem. Protivný bručoun Carl mi hned padl do oka, je to věrný partner a člověk, co si nenechá poroučet. Dokonce ani svým šéfem ne. Ani jeho obrovská lenost mi nevadila, tak nějak se to k němu hodilo. Když na scénu přišel Asad, byla jsem už přímo nadšená. Tihle dva utvořili tak neuvěřitelnou a na hlavu dvojci, že to prostě musí fungovat. Kouzelný Asad, který si dokáže získat kohokoliv a je tak zapálený, že by za Carla klidně udělal všechnu špinavou práci. Kdyby mu to ovšem dovolil. Ač ostatní do případu nevkládali žádné naděje a chtěli se Carla vážně jen zbavit, on se vší svou leností a smradlavým odporným čajem dokázal leccos.
Běžné detektivky, ve kterých se vyšetřuje smrt nebo zmizení jsou postavené na tom, že je oběť mrtvá. Jsou vedeny z pohledu vyšetřovatele, popřípadě někoho, kdo se k případu čirou náhodou nachomýtnul. A také se v nich občas objeví nějaká ta scénka z minulosti, ať už oběti nebo pachatele. Tady ovšem vystupuje sama oběť a my tak můžeme vidět její příběh z úplně nové perspektivy. Pro jednou jsem nebyla nucena litovat pachatele a dívat se na to, jak ho rodiče jako dítě týrali nebo mu někdo hodil kolo do řeky a smál se mu, což ho po letech samozřejmě donutilo zabíjet. Místo toho jsem dostala všechnu tu bolest a špínu. Ten hnus, strach a také odhodlání. A to byla příjemná změna.
Vyjadřovat se k případu jako takovému nemá smysl, lehce bych tak mohla zaplnout do vod spoilerů a to nechci, takže snad jen komu bych knihu doporučila - samozřejmě všem, co mají rádi severské detektivky. Takovým čtenářům, kterým sedí všemi neoblíbené postavy. Je pro silnější povahy, protože pokud nemáte rádi krev a utrpení, zřejmě vás příběh příliš nenadchne. Podle mě má vše, co by správná detektivka měla mít - zajímavého vyšetřovatele, případ, který ještě není ztracený, odporné pachatele, problémy lidí a bolest. Nepůsobilo to na mě kýčovitě nebo nesmyslně a Carl tady byl i něco platný. Jděte do toho!
Bylo ráno Štědrého dne - jak podivné slovní spojení, skrývající v sobě tolik radosti a očekávání. Uffe mluvil o tom, že si přeje CD přehrávač, bylo to naposledy v jeho životě, kdy se mu podařilo vyjádřit nějaké přání.
"Až zase potkáš psycholožku, pošli ji za mnou, nutně potřebuju pomoct."
Šeď navíc skýtala nepřeberné množství odstínů, téměř jako svět venku, kde nastávaly tmavé zimní dny, únorová tma, říjnová šeď, zataženo před bouřkou, jasno a další a další barevné kombinace. Tady uvnitř existovaly jen černá a bílá a ona je na své pomyslné paletě míchala v závislosti na náladě. Dokud má své šedé plátno, není jim vydaná napospas.
"Proč jste tak smutný, Carle?" zeptal se Asad s úsměvem. "Už na tu hloupou fotku v časopise nemyslete. Jen si představte, že byste si zlomil všecky ruce a nohy, to by bylo daleko horší."
Nepochybně neotřelá útěcha.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Každý komentář potěší. Děkujeme :)