J. M. Barrie - Peter Pan

Název: originál Peter Pan, česky Petr Pan
Autor: J. M. Barrie
Rok vydání: moje verze 2013, původně 1911
Počet stran: 207
Nakladatelství: Penguin - Puffin Books
Žánr: fantasy, pohádka

Příběh Petra Pana jsem vlastně nikdy pořádně neznala. Dostal se ke mě především skrze seriál Once Upon a Time. A tak jsem se rozhodla, že je na čase to změnit a přečíst si o tomto kouzelném světě.

Petr Pan je kluk, který zkrátka nechce vyrůst. Žije na ostrově zvaném Země Nezemě (aneb originální Neverland - asi zůstanu spíše u tohoto názvu), obklopen chlapci, kde každý den zažívá nová dobrodružství, která pak bezpečně zapomene. Bojuje s piráty, především obávaným kapitánem Hookem, vymýšli si, a většinu času tráví tím, že fascinuje sám sebe a je nafoukaný. Na jednom ze svých nočních letů naverbuje dívenku Wendy, aby dělala mu a chlapcům mámu. S ní vezme i její dva bratry. Skupinka dětí žije na Neverlandu jako rodina, Wendy se o ně stará, vypráví jim příběhy a dohlíží, aby pravidelně jedli (co na tom, že většina jídel je jen vymyšlenou hrou, Panovi to problém nedělá). Na ostrově však číhají nebezpečí. Jsou tu piráti. A schyluje se k boji mezi Panem a Hookem. Wendy si navíc není tak úplně jistá, jestli chce zůstat s chlapci na ostrově napořád. Nestárnout je sice lákavé, ale doma na ni čekají rodiče. Jaká dobrodružství děti ještě zažijí? A jak dopadne nafoukaný Pan?

Z americké adaptace jsem Pana čekala trochu jiného. Myslela jsem, že to bude krvelačný šílenec. Nebyl tak hrozný. Vlastně mi byl docela sympatický. Ano, byl nafoukaný a vlastně i nějakou tu krev prolil, ale i tak jsem ho měla celkem ráda. Jednou z méně sympatických vlastností dětí je, že vyrostou. Ale na Neverlandu se nic takového neděje, takže je to vlastně takový ráj. Nebo pro Pana určitě ano. U ostatních dětí mi přišlo, že prostě jen potřebují někam patřit. Osazenstvo ostrova byla taková malá rodina.

Co se týče postav, jak už jsem řekla, Pan se mi líbil. Byl bezstarostný, nebojácný, upovídaný a paličatý, ale myslím, že měl srdce. Měl Wendy a ostatní chlapce rád. Nejvíc měl samozřejmě rád sám sebe a svobodu a dětství, ale přesto... Myslím, že žít s ním by muselo být hrozné, ale jeho bezstarostnost a neschopnost si cokoliv důležitého pamatovat mě fascinovala. Wendy se své role mámy zhostila s grácií a elánem hodným ženy, cepovala své syny jako opravdová máma. Tínker Bell kolem mě jen tak přisprostle prolétla. Z chlapců jsem si nestihla nikoho jiného oblíbit, tak nějak jsem se v nich celou dobu ztrácela a nedokázala je oddělit. Nejvíce se mi zalíbil asi Smee, pirát z Hookovy lodi, jsem ráda za to, jak v příběhu dopadl.

 

Líbilo by se mi dozvědět více o tomhle světě Neverlandu. Ano, došlo na víly, piráty, létání a nestárnutí. Naučila jsem se dost o Panovi, který by se nikdy nevzdal svého nestárnutí pro život s rodiči, ale přesto plakal, když měl přijít o svou Wendy. Dokonce jsem stihla potkat i kapitána Hooka, hezouna s hákem místo ruky, kterého pronásleduje krokodýl. Ale stejně mi to připadalo spíše jako takové naťuknutí. Jako malý náhled do světa Neverlandu, o kterém by se toho dalo dozvědět o mnoho více. Celé mi to připadalo jako z rychlíku, takže jsem si všechna ta dobrodružství ani pořádně neužila. Snad někdy příště? Na celé knize se mi líbila myšlenka toho, že dospělí neumí létat proto, že vyrostli a přestali věřit. Fantazie dítěte zkrátka nemá hranice. To je úžasné. Už jen proto bych se nikdy nechtěla vzdát té mé části, která zůstala dítětem.

Petra Pana bych doporučila všem, co milují pohádky. Pokud máte rádi fantasy světy, tady je jeden poměrně prostý, který si můžete přidat na seznam. Je to kniha pro ty, co dokáží ocenit klasiku a vypracovaný jazyk. Měli by jej číst všichni ti, co nikdy nepřestali být ve skrytu dětmi a moc rádi by se někdy proletěli noční krajinou. Já se k příběhu určitě vrátím.

All children, except one, grow up.

I don't know whether you have ever seen a map of a person's mind. Doctors sometimes draw maps of other parts of you, and your own map can become intensely interesting, but catch them trying to draw a map of a child's mind, which is not only confused, but keeps going round all the time. There are zigzag lines on it, just like your temperature on a card, and these are probably roads in the island, for the Neverland is always more or less an island, with astonishing splashes of colour here and there, and coral reefs and rakish-looking craft in the offing, and savages and lonely lairs, and gnomes who are mostly tailors, and caves through which a river runs, and princes with six elder brother, and a hut fast going to decay, and one ery small old lady with a hooked nose...

The moment you doubt whether you can fly, you cease for ever to be able to do it.

It is not in doing what you like, but in liking what you do that is the secret of happiness.

What stayed him was Peter's impertinent appearance as he slept. The open mouth, the drooping arm, the arched knee: they were such a personification of cockiness as, taken together, will never again, one may hope, be presented to eyes so sensitive to their offensiveness. They steeled Hook's heart. If his rage hd broken him into a hundred pieces every one of them would have disregarded the incident, and leapt at the sleeper.

"Why can't you fly now, mother?"

"Because I am grown up, dearest. When people grow up they forget the way."

"Why do they forget the way?"

"Because they are no longer gay and innocent and heartless. it is only the gay and innocent and heartless who can fly."