Lars Kepler - Stalker

Série: Joona Linna #5

Originální název: Stalker
Počet stran: 573
Rok vydání: 2015 / originál 2014
Žánr: švedská detektivka

Jelikož mám všeobecně problém s hodnoceními, která nenapíšu záhy po dočtení, tak uvidíme jak tenhle počin dopadne. Dnes jsem se dívala, že jsem dlouhou dobu nenapsala žádné hodnocení. Bylo mým zvykem psát hodnocení na vše, ale poslední dobou nemám moc času. Ale to si nechám na nějaké jiné vykecávání. Takže pojďme na mé stručné hodnocení.

Může obsahovat spoilery pro osoby, které nečetly předcházející díl/y.

Jak jistě fanoušci dvojice Lars Kepler ví, tak spisovatelé hlavního hrdinu nechali na konci čtvrtého bez jediného slova zmizet. Ovšem pozorní čtenáři měli určitě podezření kde se náš milý Joona nachází. 

Bez přítomnosti Joony se seznamujeme s novou vyšetřovatelkou Margot a jejím mladým kolegou Adamem. Margot je velice sympatická, je v pokročilém stupni těhotenství a několikrát v knize pronese, že neporodí dřív než vyřeší případ. Adam je… No Adam, neurazí nenadchne, ale svoji roli zde sehrál.

Dokonce malou, ale významnou roli sehrála i moje oblíbenkyně Saga. Já tu holčinu fakt žeru. Doufám, že v dalších knihách dostane více prostoru.

A konečně k případu… Na policejní stanici přijde video s mladou ženou, která je nevědomky natáčena zpoza okna. K údivu policistů je záhy žena nalezena ve svém domě zavražděna se zohaveným obličejem. Jde o ojedinělý případ nebo o sériové vraždy? A přijde Joona napomoc nebo se po něm slehla zem nadobro?

A konec je skoro tak dech vyrážející, jako byl konec čtvrtého dílu. Nutí se čtenáře ptát: 

"Je to konec? Pokud ne, jak to bude/může být dál?"

Lars Kepler to opět zvládli bravurně. Líbil se mi jak námět se stalkingem, tak propracovanost. Potkali jsme některé staré známé a naši hrdinové se pohybovali dosti na hraně zákona. 

Pátý díl s názvem Stalker se mi moc líbil, ale Písečného muže to nepřekonalo… 

Uvidíme příště…

Citace:

"Jen abys věděl - žádnej sériovej vrah neexistuje," vyhrkne zachmuřeně Margot.

"Slyšel jsem," odvětí mladík, pustí ji před sebe a pak projde brankou za ní.

"Šéfové," ušklíbne se s povzdechem Margot. "Co si kčertu myslí? Ať řekneme cokoliv, večerníky stejně budou spekulovat a policajtům nezbývá než dodržovat pravidla a nechat si všechno líbit. Jsme pro ně jen lovná zvěř, střílejí na nás jako na..."

"... ryby v kádi," doplní kolega.

Kriminalistický technik Erixon otevře plechovku koly a rychle usrkne pěnu, jako by se v prvních bublinkách skrývala zázračná síla. Má zpocený obličej, ochranou roušku staženou pod bradu, přes vypasený pupek se mu napíná bílý ochranný overal.

"Hledám technika Erixona," spustí stručně Margot.

"Tak se poohlédněte po obrovské sněhové pusince," odpoví Erixon a podá jí ruku.

Margot opětuje Adamův pohled, všimne si jeho rozšířených zornic, slyší ospalé bzučení much a s velkým sebezapřením pohlédne na oběť.

Nebožka má pokrývku vytaženou až k bradě.

Z obličeje zbyla jen tmavorudá hrůzná maska. Vrah do něj bodal, řezal a sekal.

Popojde o kus blíž. Do stropu civí jediné vytřeštěné oko.

Erixon odhrne tuhou, krví nasáklou pokrývku. Látka se přilepila ke kůži. Ozve se lehké zapraskání, kůže se odlepí, kolem se odrolí maličké stroupky.

Adam si rychle přitiskne ruku na ústa.