pondělí 27. července 2015

Ursula K. Le Guin - Čaroděj Zeměmoří

Název: originál A Wizard of Earthsee, česky Čaroděj Zeměmoří
autor: Ursula K. Le Guin
Rok vydání: originál 1968, česky 1992 (mé vydání 2002)
Počet stran: 203
Nakladatelství: Trifid
Žánr: fantasy

Ged je čaroděj. O jeho schopnostech není pochyb, tudíž nestačí, aby jej držela na uzdě jen jeho teta, prostá vesnická čarodějka. Potřebuje opravdový výcvik. A tak odejde do učení k mágovi jménem Ogion. S tím stráví několik let, ale způsob jeho "učení" se mu moc nelíbí, chce víc, dřív, nejlépe hned. A tak putuje ještě dál - do školy čarodějů. Velmi rychle se zde zabydlí, udělá si nové přátele i nepřátele a hlavně si vydobyje určitou pověst - zajisté je to schopný mladý čaroděj. Ged má ovšem jednu nemilou vlastnost, je ješitný a něco ho stále nutí prokazovat své síly, po jedné přestřelce s jiným studentem se snaží dokázat, že je schopný. A při té příležitosti se mu do světa podaří vypustit cosi temného - Stín. Tento incident jej málem zabije a je od té doby jako vyměněný. Čeká ho dlouhá cesta. Cesta, na které musí prokázat své schopnosti a porazit zlo, které by mohlo zničit svět. Podaří se mu to nebo Stín vyhraje?


Čaroděje Zeměmoří jsem si snadno zamilovala. Mám ráda knihy s dobrými popisy, takové, ze kterých na mě hned dýchá atmosféra prostředí, dokážu si představit, co postavy obklopuje a téměř i cítím vůně, které v příběhu zrovna jsou. Paní Guin přesně takový svět vytvořila.

Užívala jsem si Gedův pobyt s Ogionem. Ten mlčenlivý stařec se mi líbil a tak mi i bylo líto, že odešel Ged "za lepším", i když škola, ve které se učil magii, se mi líbila také. Stejně jako Ged jsem si také rychle oblíbila jeho přítele Hracha, dobrého chlapíka, na kterého se dalo spolehnout. Přesně takové mám ráda. U přítele není nutná žádná pompéznost, prostý úsměv a získá si mě. V knize nebyla vyloženě žádná postava, která by se mi příčila - dokonce i protivný machr Jaspis mi připadal tak nějak fajn, však nedělal nic zas tak špatného. Celkem mě potěšilo, že si brzy Ged pořídil i zvířecího společníka - otaka, sova to sice nebyla, ale i tak se zdál jako sympatický drobeček. Dokonce se tu na chvilku vyloupl i drak!


Svět Zeměmoří, který byl v této knize podle mě spíše nastíněn, byl jednoduše okouzlující. Rychle jsem se nechala strhnout a chtěla číst dál. Bylo mi tak nějak jasné, jak kniha dopadne a slyšela jsem nějaké negativní komentáře ohledně toho, že je to příliš průhledné a stále opakované téma. Mě to nevadilo, vnímala jsem to jakou takovou magickou pohádku, nic složitého. Pro jednou jsem byla ráda za nepřítomnost politiky (žádné dohadování mezi rasami, zeměmi...), bylo to prosté a uspokojující. 

Myslím, že tento první díl je spíše takový náběh do světa Zeměmoří. Ged má před sebou ještě dlouhou cestu a já mohu jen doufat, že po ní půjde spolu s Hrachem a Ogionem, protože bych tyhle dva nerada nechala pozadu.


Knihu bych doporučila všem, kterým nevadí jednoduchá fantastika bez složitých akčních scén a stovek stran. Myslím, že by se také mohla líbit všem, co mají rádi pohádky a boj mezi dobrem a zlem, který tu byl už od nepaměti a podle mě se nikdy docela neomrzí, jelikož je stále aktuální. Je to kniha pro ty, kteří se umí na chvíli sžít s příběhem a vydat se na cestu spolu s mladým mágem...







Když nastalo jaro, rychlé a zářivé, Ogion často posílal Geda na louky nad Re Albi sbírat byliny. Nabádal ho, aby nijak nespěchal. Dával mu volnost, aby se mohl celý den toulat kolem dešti naplněných bystřin, po lesích a mokrých zelených loukách zalitých sluncem. Ged chodíval velice rád a zůstával venku až do noci - a ani na byliny tak docela nezapomínal. Díval se po nich, když šplhal po srázech, toulal se bez cíle, brodil se potoky a poznával přírodu - a pokaždé se s nějakými vrátil.

"Otaku..." začal Ged, ale pak si vzpomněl na všechna ta jména zvířat, která se naučil ve Věži, a oslovil ho pravým jménem ve Staré řeči: "Hoegu! Chceš jít se mnou?"
Otak se mu posadil na rozevřenou dlaň a začal si čistit kožíšek.

"Ta zlá bytost, ten stín, který mě pronásleduje, žádné jméno nemá." 
"Všechno má své jméno," prohlásil Ogion s takovou jistotou, že se Ged neodvážil zopakovat, co mu řekl arcimág Gensher - že totiž takové temné síly, jaké vypustil, jsou bezejmenné.

"Světlo je síla, velká síla, která nám dává život, ale existuje nezávisle na našich potřebách, sama o sobě. Světlo slunce i hvězd je čas a čas je světlo. Ve světle, ve dnech a v rocích je život. Ve tmě může život světlo vyvolat, když je pojmenuje. Ale když vidíš, jak čaroděj pojmenuje nebo povolá nějakou věc, aby se zjevila, obvykle to není totéž. Čaroděj neoslovuje moc, která je silnější než on, a to co se objeví, je pouhá iluze. Vyvolat věc, která tam vůbec není, povolat ji vyslovením jejího pravého jména, to je velké umění, které se nezneužívá. Ani ne kvůli obyčejnému hladu."

"Rád bych viděl všechna města Rchipelu," přerušil ho Ged a rukama sevřel provaz plachty. "Havnor v srdci světa a Ěa, kde se zrodily mýty, fontánový Shelieth na Wayi - všechna města a velké země. A taky malé země, neznámé země ve Vnějších dálavách. Chtěl bych proplout Dračší cestou daleko na západě, nebo plout na sever mezi ledové kry až k zemi Hogen. Někteří říkají, že je větší než Archipel, a jiní tvrdí, že jsou to jen skály, útesy a led mezi tím. Nikdo neví. Rád bych viděl velryby v severních mořích... Ale nejde to."

2 komentáře:

  1. Mnohem lepší je díl druhý, sama se chystám na třetí, ale myslím, že druhý prostě nic nepřekoná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vážně? Tak to se opravdu těším, protože se mi líbil i tenhle hodně a ráda se nechám hýčkat ještě více! :)

      Vymazat

Každý komentář potěší. Děkujeme :)